23.01.2012 08:17

Otevřený dopis ministru školství

Otevřený dopis ministru školství

Český svaz kin-ballu se podílí na organizaci a přípravě semináře s názvem "Státní podpora sportu v ČR a v zahraničí", který se uskuteční dne 28.2. 2012 (úterý) v prostorách Senátu PS.S tím souvisí i otevřený dopis ministru školství, mládeže a tělovýchovy.

Mgr. Josef Dobeš

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy V Hradci Králové 9. ledna 2012

Vážený pane ministře,

nejprve bych rád vyjádřil svůj obdiv k Vašemu úsilí o zlepšení práce ministerstva ve všech oblastech. Jako bývalý učitel vím, s čím se potýkají školy na základním stupni, jak je nenahraditelná iniciativa a invence každého dobrého pedagoga a jak je důležité, když iniciativa a upřímně míněná snaha o zlepšení přichází z obou stran.

Protože mou prací i koníčkem je sport, jsem pozornější k Vašim aktivitám, které se týkají právě sportu.

Změna

Změna – to je přesně to, co český sport a školní sport spolu se sportem pro všechny zejména a velmi rychle potřebuje. Přístupnost, dostupnost, podmínky, odpovídající místo, které mu přísluší v životě každé společnosti i každého jedince.

V této době, kdy se český sport na všech svých úrovních potýká s nebývalými problémy a de facto bojuje o svoji existenci, Vás chci, pane ministře, zatím formou tohoto dopisu adresovaného Vám, který jste v současné době garantem vládní politiky v oblasti sportu, školství a možností rozvoje zdravého životního stylu mladých lidí, požádat o zvážení skutečné, zásadní a systémové změny v chápání, vnímání a pojímání sportu a řízené pohybové aktivity jako jednoho z nevýznamnějších a nejúčinnějších prostředků zdravého života. Je nepochybné, že sport v Česku tuto zásadní změnu nutně potřebuje včetně jasné definice jeho smyslu, významu a funkce v moderní, zdravé společnosti.

Školní sport I.

Dovolím si zastavit se u školního sportu a školní tělesné výchovy a u sportu pro všechny, kterými se u nás systematicky zabývá několik občanských sdružení a organizací. Mohu jmenovat mnoho faktorů a důvodů, které dnes brání tomu, aby sport a každodenní aktivní pohyb plnily svou nezastupitelnou úlohu. Téměř každý den jsem na školách a v různých tělovýchovných organizacích, kde mluvím s učiteli tělocviku, cvičiteli a trenéry. Můžeme hovořit o vlivu počítačů, nových technologií, o nedostupnosti výkonnostního sportu pro naprostou většinu dnešních dětí a mládeže, ať už pro technickou či ekonomickou náročnost, nedostatek talentu nebo nezájem rodičů, ale i o nedostatečné atraktivitě mnoha sportů pro dnešní mládež. Zjednodušeně lze říci, že mladí lidé dnes nejsou ochotni se hýbat.

Ekonomické hledisko

Podíváme-li se na tuto skutečnost například z hlediska ekonomického, je zcela zřejmé, žeinvestice do sportu nejenom šetří státní peníze, ale z hlediska státní politiky jsou nezbytné z mnoha důvodů, což bylo mnohokrát seriozními studiemi prokázáno. (V USA nedávno vyčíslili náklady na zdravotní péči na osobu v případě léčby následků obezity na 395 dolarů, zatímco u kuřáků se jedná o 230 dolarů a u alkoholiků 150 dolarů. Navíc i velký počet kuřáků a jedinců pijících alkohol mezi mládeží, mají přímou souvislost s nedostatkem či nedostupností jiných smysluplnějších volnočasových aktivit, jakou všem přístupný sport nepochybně je.) Česká republika se dnes dostává na špičku v negativním trendu nárůstu civilizačních nemocí, tedy nemocí, jejichž původ je spojován hlavně s nesprávnými stravovacími návyky a nedostatkem pohybu. Pravidelně o tom přinášejí zprávy média i odborná vědecká pojednání (např. zprávy na ČT z poslední doby ... „každé třetí dítě v ČR má nadváhu, u žen nad 65 let jsme v obezitě první v Evropě“)

V takové situaci je naprosto nezbytné, aby stát zareagoval způsobem, který tento neblahý trend umožní postupně zvrátit.

Školní sport II.

Nyní se vrátím zpět ke školnímu sportu. Rád konstatuji, že je zde dnes patrné výrazné zvýšení zájmu o kvalitu tělesné výchovy na školách a pevně věřím, že nejenom ze strany médií. S tím je nutné jedině souhlasit. Právě škola, a já znovu, i na tomto místě, připomenu tělovýchovné organizace zabývající se sportem pro všechny, ať už je to Česká asociace Sport pro všechny, Sokol, Orel nebo AŠSK, které by měly nabízet vhodné a dostatečně atraktivní pohybové aktivity a sporty, které děti a mladé lidi v širokém záběru zaujmou, osloví a následně přivedou k pravidelnému sportování.

Je však všeobecně známo, že škola nemá za cíl své žáky a studenty pouze vzdělávat, ale i vychovávat, významnou měrou se podílet na formování osobnosti mladého člověka a na utváření jeho hodnotového žebříčku. Proto se žádná škola nemůže spokojit s tím, že povede své žáky k aktivitě či sportu jenom proto, že je pro ně atraktivní, aniž by zkoumala i jeho další hodnoty. V mnoha případech tomu však je právě tak.

Jaké jsou dnes sporty, které škola nabízí? Nebo jinak formulováno - co je obsahem dnešních sportů, které škola nabízí? Některé z nich jistě splňují svým pohybovým obsahem a svou podstatou onu důležitou podmínku atraktivity. To však není jediný atribut a žádoucí účinek, který by měl sport, vhodný pro mládež, mít. Měla by to být především hra, neboť ta je základní a zcela přirozenou potřebou každého člověka, obzvláště pak dětí a mladých lidí. Zkusme se tedy dále soustředit na sportovní kolektivní hry. A budeme-li mít současně na paměti skutečnost, že škola by měla spoluvytvářet osobnost člověka, snadno přijdeme na další podmínky, které by měla vhodná pohybová či sportovní kolektivní hra pro mládež splňovat.

Musí to být atraktivní sportovní kolektivní hra, která splňuje základní požadavky fyzického rozvoje tak, jak je definují atletika a gymnastika. Musí to být týmová fair play hra, z níž nebude možné žádného hráče strategicky vyloučit, třeba už prostým faktem, že mu spoluhráč nenahraje. Ačkoliv se bude jednat o fyzicky náročnou hru, musí mít všichni hráči stejnou šanci na vítězství i přes rozdílné fyzické dispozice, rovné šance musí mít dívky i chlapci, musí to být hra, kde fyzická stavba hráče nebude znamenat žádnou výhodu a která bude rozvíjet i myšlení hráčů.

Výzkumný úkol Quebecké univerzity

Právě jsem stručně zopakoval zadání výzkumného úkolu Quebecké univerzity z doby zhruba před třiceti lety. Tehdy se Kanadská vláda snažila zastavit nárůst civilizačních chorob. Je totiž ekonomicky výhodnější investovat do rozvoje sportu než potom léčit následky nedostatku pohybu. A tak začal být v Kanadě realizován plán státní podpory sportu, který začínal definicí významu sportu pro společnost a který zahrnoval marketingovou kampaň v médiích, podporu univerzit a nových sportovních projektů.

Vzniklo mnoho studií a praktických návodů jak pro řízení ekonomiky sportu, tak pro další rozvoj sportu ve společnosti (The Cost of Chronic Desease in Canada, Canada's Physical Activity Guide, Women Gender Equality and sport ...)

Na univerzitě v Quebeku se tým odborníků vedený profesorem Demersem pustil do výzkumu, jaké kolektivní sportovní hry doporučit pro školní výuku. Nejprve vznikla analýza populárních kolektivních sportů, jako jsou například basketbal, volejbal nebo fotbal. Jsou to sporty, které vznikly v jiné době a mají za sebou dlouhý vývoj. Oba faktory, jak doba vzniku, tak dlouhý vývoj, přispěly k tomu, že se tyto populární kolektivní sporty vydaly cestou vysoké specializace, za kterou nevyhnutelně následuje separace. Ve kterém z výše jmenovaných sportů mohou ženy hrát společně s muži a mít šanci na vítězství? Kolik hráčů menší postavy se prosadí v košíkové? Nedávno jsem hovořil s trenérem házené. Řekl mi, že nezbytným předpokladem úspěchu v tomto sportu je dnes výška alespoň 190 centimetrů a váha nejméně 90 kilogramů. Jasné zadání! Dalším předpokladem úspěšnosti v těchto sportovních hrách je nutnost dlouhého tréninku základních technik, v neposlední řadě i značná míra talentu a u některých sportů i schopnost pokrýt vysoké finanční náklady na pořízení základní výstroje a výzbroje (hokej, golf …).

Narůstá také agresivita sportu, která je v řadě případů zaměňována s atraktivitou. Kolektivní sporty jsou tak hrány úzkou skupinou specialistů a většina populace se ocitá v roli diváků a konzumentů sportu nebo o ně zcela ztrácí zájem, což je cesta, která rozhodně nevede k ozdravění společnosti. A přitom vlády často dávají nejvíce peněz právě do sportů, které jsou velmi drahé a pravidelně je provozuje pouze úzká skupina profesionálů.

Chceme mistry světa a olympijské vítěze?

Na základě těchto úvah a výzkumů zvolila Kanada jednoduchý a srozumitelný plán, který znamenal zásadní přehodnocení významu sportu pro moderní společnost. Chceme mít mistry světa a olympijské vítěze? Ano, jistě, že chceme, ale ještě více musíme chtít, aby se sportu věnovalo co nejvíce lidí. Dnes také v Kanadě nejvíce státních peněz nedostávají ty sportovní svazy, které mají šanci na úspěchy v nejvýše hodnocených mezinárodních soutěžích, jako jsou OH a MS, ale ty, které mají nejvíce aktivních, pravidelně sportujících členů. A v této souvislosti vůbec není překvapivé, že Kanada získala největší počet zlatých medailí na posledních zimních olympijských hrách a také větší počet medailí než Česko nebo Polsko na posledních letních olympijských hrách. Zásadní věcí totiž je přimět k pravidelné pohybové aktivitě co nejvíce lidí. Pak je i větší šance najít skutečné sportovní talenty a také, což je neméně důležité, sportovní diváky, kteří se budou chodit dívat na to jak vypadá jejich oblíbený sport na vrcholné úrovni. A tak by měla vypadat úspěšná reforma sportu. Reforma, která změní i samo vnímání slova, které je dnes často spojováno pouze s profesionalitou a dopingovými skandály. 

Tým profesora Demerse z Quebecké univerzity neshledal žádnou z již existujících sportovních kolektivních her takovou, která by splňovala ideální představu, potřeby a podmínky sportu pro mládež a širokou veřejnost a tak po dvou letech vývoje představil novou kolektivní hru - kin-ball, která se dnes šíří z Kanady po celém světě se zavazujícím sloganem „první kolektivní sport dvacátého prvního století“.

Existuje v ČR vládní koncepce sportu?

U nás jsme v jiné fázi vývoje. Stará koncepce sportu definovaná ještě za vlády ideologie třídního boje nás pomalu, ale jistě opustila. Věrně zobrazuje dnešní stav brožura „Koncepce státní politiky podpory sportu v České republice“ z roku 2011, která nejen že neobsahuje žádnou novou strategii, ale ani nový jazyk, který je přece nástrojem myšlení. Praktický význam má studie z roku 2009 „Analýza financování sportu v České republice“, ze které vyplývá, že příjmy ze sportovního prostředí do státního rozpočtu, převyšují výdaje státu na sport v částce 1,1 až 3,7 miliardy Kč. Pokud jde o financování sportu v zemích Evropské unie a výdaje na sport v přepočtu na jednoho obyvatele jsme na třetím místě od konce (za námi je ještě Malta a Bulharsko). První Francie vydává na sport kolem180 Eur na hlavu, zatímco u nás se výdaje pohybují kolem 10 Eur na hlavu.

Jsme dnes v ideální situaci, kdy můžeme začít v podstatě od základů. Velmi dobře si uvědomuji a je naprosto jasné, že plán rozvoje sportu může být jedině politický.Žádná sportovní firma nedokáže konkurovat v politickém vlivu ostatním odvětvím průmyslu, kde jsou nesmírně mocní výrobci aut, hamburgerů, stavební nebo energetické firmy a odkud především jdou peníze na vrcholový sport. Protiváhu s důrazem na zdravý životní styl co nejširší populace tak může, a také musí, vytvořit jedině vláda a parlament.

Víme za co dnes utrácet peníze?

Nepochybně potřebujeme investovat do propagace a marketingu sportu. Avšak víme právě nyní, co přesně budeme propagovat? Sám bydlím v Pardubicích. Chceme s naším oddílem sportovat a sháníme volné místo v hale nebo tělocvičně. Všechny haly i školní tělocvičny jsou obsazeny do pozdních večerních hodin. V podstatě se nedá nalézt vhodný volný termín. Obdobná situace je v sousedním Hradci Králové a paradoxně, i když jsou všechny školní tělocvičny plně vytíženy, ředitelé těchto škol nemají prostředky na údržbu tělocvičen a bojí se, že je budou muset zavřít. Zatím to řeší poměrně vysokým nájemným, což samozřejmě situaci zájemcům o sportování ještě více komplikuje. To zaznělo v prosinci na poradě ředitelů hradeckých škol.

Takže to vypadá, že jedním z problému našeho sportu je i nedostatek prostoru pro sportování ve volném čase. Přitom se u nás stavějí nové haly a tyto nové haly jsou báječně vybavené. Ovšem často ne sportovním vybavením, protože na tom se snaží dodavatel haly ušetřit. Jakoby cílem bylo postavit velkolepou budovu s množstvím kanceláří, kde se kolem jedné hrací plochy vybuduje rozsáhlý úřad. Jedna hala nás potom stojí tolik jako deset sportovních hal, běžných ve Francii nebo Belgii (většina sportovních hal se skládá z jednoduché konstrukce s tribunou, hlavní důraz je kladen na sportovní plochu). V Německu zase dokáží skvěle reagovat na změny v popularitě různých sportů. Za časů Borise Beckera s Steffi Grafové zde vzniklo množství tenisových hal. Nyní však zájem o tenis v Německu poklesl, tenisové haly jsou prázdné a chátrají. A tak jsou často jednoduše upraveny na fotbalové či jiné haly s několika menšími hřišti s umělou trávou či jiným povrchem.

Zahraniční zkušenosti, české sportovní organizace

Nemusíme však chodit pro inspiraci pouze do zahraničí. Mnoho sportovních organizací již dlouho pracuje a připravuje své koncepce, často nezávisle a bez účasti ve vládních programech a s minimální ekonomickou podporou státu. Kromě sportovních svazů to jsou Česká asociace Sport pro všechny, Česká obec sokolská, Asociace školních sportovních klubů, olomoucká univerzita pracuje na programu „Pohyb do škol„ a mnoho dalších organizací, hlavně na místní úrovni, kde už se jedná především o práci sportovních nadšenců. To je obrovská morální a odborná síla pro všechnu sportující veřejnost.

Musí se nám podařit dát dohromady všechny tyto nadšence a odborníky, abychom sportu dokázali dát takové místo, jaké mu v moderní vyspělé společnosti náleží. Ale neumím si představit, že by to bylo možné bez politické a ekonomické podpory a bez systémových změn v přístupu k této problematice.

Píšu tento dopis jako předseda Českého svazu kin-ballu a jako člověk, který ve sportovním průmyslu pracuje více než dvanáct let. Z tohoto pohledu je můj dopis poněkud tendenční. Jsem přesvědčen, že kin-ball, jediná sportovní kolektivní hra, která splnila zadání kanadské vlády, která má sílu přitáhnout mládež k pohybu a která si získává stále více příznivců i v České republice a zejména mezi školní mládeží, je nejlepší hra pro školní tělocvičny a spolu s mými kolegy se to od března loňského roku snažíme dokázat. Podle odezvy studentů a učitelů se nám to skutečně daří a kin-ballové třídy na školách nám přibývají každý den po celé České republice.

Nemyslím si však, že jsem majitelem jednoduchých řešení. To co chci, je vyvolat veřejnou diskusi podobných nadšenců, zástupců sportovních svazů a asociací, univerzit, odborníků i laiků. Věřím, že nyní máme šanci v oblasti sportu něco zásadního změnit. A to i díky Vašemu nadšení a Vaší podpoře, pane ministře, neboť věřím, že v této diskusi budete Vy jedním z hlavních aktérů.

s pozdravem

Martin Paur

předseda Českého svazu kin-ballu

Tisknout




© 2017, Český svaz Kin-ballu – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing