Kam kráčí kin-ball v Česku? Dvojrozhovor s Adélou Boschat a Davidem Zárubou
Přinášíme vám slibovaný článek o současnosti a budoucnosti kin-ballu v Česku. V dvojrozhovoru na otázky odpovídají předseda Českého svazu kin-ballu Adéla Boschat a trenér reprezentačních týmů David Záruba. Do rozhovoru jsme volně zařadili i otázky, které dorazily od vás. Některé najdete samostatně, některé pokryjí jiné odpovědi. Děkujeme za zájem. ČSK má samozřejmě „ucho nastavené" dobrým nápadům i nadále.
Pojďme bez okolků. V jakém stavu je kin-ball v Česku podle vás?
Adéla: Kin-ball v Česku je na dobré cestě, sice trochu hrbolaté, ale věřím, že z něj postupně dokážeme udělat ideální kolektivní sport jak pro cílevědomé sportovce, tak i pro ty, kteří se chtějí prostě jenom hýbat a najít si komunitu fajn lidí.
David: Stále v lepším, a to je důležité. Nestagnuje, nepropadá se. Roste všeobecná úroveň hry, zvětšuje se hráčská základna a obecně cítíme větší zájem o kin-ball. Přeji si do budoucna, aby kin-ball nebyl brán jako nový a netradiční sport a jako nějaká atrakce, ale aby to byl jeden ze stálých (byť inovativních) sportů.
Adélo, už skoro pět let jsi předsedou Českého svazu kin-ballu. Nevracejme do našeho prostředí pětiletky, ale jak bys toto období shrnula a zhodnotila?
Adéla: Začátek byl mírně chaotický, moc jsem netušila, co se ode mě očekává. Postupně jsem si zjišťovala, co to vlastně být předsedou znamená. Teď už si myslím, že mám lepší představu, a když se ohlédnu zpět, jsem pyšná na to, co spolu budujeme. Přibývají nám lidi, kluby a je super vidět, jak se hráči na každé soutěži zlepšují. Jedním slovem bych pětiletku shrnula takto: pokrok.
Co vůbec obnáší práce předsedy?
Adéla: Představit vize a cíle kin-ballu v Česku a pak podle toho jednat. Organizovat soutěže, školení, věnovat se rozvoji členům svazu (hráči, rozhodčí, trenéři). Bohužel mi ale nejvíc času zabere administrativa, jelikož na to prostě nejsou lidi… A také debaty s hlavním trenérem. Tam už ale samozřejmě nebude to bohužel.
Jak je na tom ČSK z hlediska financí? Nemyslím konkrétní čísla, ale jak funguje, kde bere zdroje? Je to i výdělečná činnost?
Adéla: Je to spíš prodělečná činnost. ČSK nedostává žádnou finanční pomoc od státu, což doufáme, že se brzy změní. Nicméně tahle fáze doufání trvá už 10 let a zatím nic. Svaz tedy musí spoléhat na spolupráci s kluby, které peníze od státu dostávají, a pak taky můžeme mírně vydělat na organizaci mezinárodních soutěží, to se ale děje jen jednou za čas.
David: Pořád se chlácholíme tím, že je to vlastně dobře, že kdyby do kin-ballu přišly peníze, tak ho akorát zkazí. Pár korun by se ale rozhodně hodilo.
To byla současnost a minulost. Jaká je nejbližší budoucnost? Co chystáte?
Adéla: Už jsme začali školit rozhodčí a v nejbližší době chystáme semináře pro trenéry. Konkrétně bych chtěla zapojit kluby a školy v Pardubickém, Královéhradeckém, Jihomoravském, Libereckém, Středočeském kraji a v Praze. Jsou tam aktivní kluby, které nám rády pomohou na seminář dostat i další lidi.
Jaká jedna věc kin-ball brzdí? A co by mu pomohlo v rozvoji?
Adéla: Kin-ball nejvíce brzdí chybějící podpora od státu a interní politika mezinárodního kin-ballu, kdy jedna firma drží monopol nad celým sportem, a tak je těžké ho šířit s vědomím, že se můžeme dostat do právních sporů. Dále jsou tu finance, o kterých jsem již mluvila. Kin-ballu hodně pomáhají a mohou pomoci motivovaní lidé, kteří chtějí kin-ball posunout a jsou ochotni mu věnovat čas, energii, nápady i svoje peníze.
David: Dost to souvisí s financemi, ale trochu nám chybí „funkcionáři”, kteří se rekrutují z bývalých aktivních hráčů. Kin-ballu nejvíc času věnují hodně mladí lidé, kteří sami hrají. Trenéry, rozhodčí i pořadatele apod. dělají převážně stále aktivní hráči. Vyřeší to jedině čas, ale stejně jako ostatní sporty potřebujeme tu starší generaci. Pár takových lidí máme a patří jim velký dík.
Davide, byl jsi (staro)nově jmenován trenérem reprezentací. Jaká je tvoje představa fungování tohoto úseku?
David: Především, a to mluvím i za Adélku, jsme oba dva stále aktivní hráči. Mým hlavním cílem je zvýšení konkurence a zvětšení základny hráčů, kteří by teď nebo v budoucnu mohli reprezentovat. Hledám šikovné a motivované hráče, kteří na sobě chtějí pracovat. Doposud jsme sice měli úspěchy, ale ty byly postavené na úzké skupině hráčů. Chci prohloubit spolupráci s ostatními trenéry, protože mají hráče na očích každý týden a činnost v klubech je naprosto zásadní. Kromě toho, že vedu tréninky v Pardubicích, tak pokud je zájem, jezdím nárazově trénovat i do jiných klubů. A co musím zmínit, tým je vždycky víc než jednotlivec, takže na všem se mnou bude spolupracovat Thierry Boschat jako asistent a také další zkušení hráči. Trenérsky se na reprezentačních týmech podílím někdy od roku 2017 a vždycky to takhle fungovalo, takže věřím, že bude i nadále.
Jaké jsou nejbližší vrcholové akce? A jaké jsou ambice národních týmů?
Adéla: Oficiálně potvrzené soutěže IKBF jsou říjnové Mistrovství Evropy ve Španělsku a Mistrovství světa v Koreji příští rok.
David: Ze všech šesti mistrovství od roku 2015 jsme vždycky přivezli minimálně jednu medaili a to bude naším cílem i na těch dalších. Na mistrovství Evropy obzvlášť, šampionát v Koreji bude velká výzva. Nemáme se čeho bát, opakovaně jsme dokázali, že patříme do širší světové špičky.
V létě ČSK pořádal vůbec první mistrovství světa klubů. Povedlo se? Jak z hlediska organizačního, tak i sportovního…
Adéla: Myslím si, že ano. Hodnocení od klubů a účastníků jsme měli velmi dobré. Určitě si dokáži takovou soutěž představit znovu, ale teď si dáme chvíli od organizování pauzu. Byl to docela stres.
David: Důležité bylo, že se po dvou covidových letech zase konečně konal mezinárodní turnaj. Jedna medaile cinkla, což je super. Ještě víc mě těší, že zde bylo sedm českých týmů, pro mnoho hráčů to byla premiéra a věřím, že díky tomu získali novou motivaci.
Od sezony 2022/2023 premiérově hrají Kin-ball Czech Open v kategorii dospělých ženy a muži zvlášť. Co vás k tomuto kroku vedlo? A jak ho zhruba v polovině sezony hodnotíte?
Adéla: V dospělé kategorii jsou ty fyzické rozdíly mezi muži a ženami už mnohem výraznější než u dětí, a tak jsme chtěli předejít zraněním či nepříjemným situacím typu „na bloku je žena, a tak využiji či nevyužiji veškerou sílu na odpal”. Dále jsme chtěli, aby se jednotliví hráči v týmu zlepšovali a rostli, což v mixové soutěži není možné, jelikož je tam stále nepoměr sil. Za mě je lepší vyhrát správně provedenou taktikou než silou.
David: Úroveň Czech Open i jednotlivých hráčů díky tomu pořád stoupá. Holky mnohem častěji chodí na bloky, dávají víc bodů. Vím od nich, že jsou víc vtažené do hry. Kluci se zase můžou řezat dle libosti. Šampionát v Hradci podle mě ukázal, že opravdu kvalitní hráči by mixy hrát neměli. Často se čekalo, až na řadu přijde kluk, odpálí přímo na holku a dá bod. Jako trenér nechci vést děti k tomu, aby vyhrávaly tímto způsobem. Mixy jsou super pro děti a jako varianta kin-ballu pro zábavu, kde je výsledek druhořadý.
Plánujete ohledně Czech Open další změny nebo vylepšení?
Adéla: Myslím, že hráči se budou během soutěže stále zlepšovat, a proto musíme myslet i na rozhodčí. Tam zatím vidím mezeru, na vyšší úroveň hry nemáme dostatečně kvalifikované rozhodčí. Dále samozřejmě budeme muset zvážit časové rozpoložení Openu, pokud budou přibývat týmy.
David: Důležitá je teď stabilizace, aby turnaje byly pevnou součástí kin-ballového kalendáře a týmy hlavně neubývaly. Je potřeba doladit systém bodování za zápasy, aby byl jednoduchý, ale zároveň férový a motivující.
V čem je podle vás kin-ball vhodnější pro děti než jiné sporty. Proč by rodiče měli dát dítě zrovna na něj?
Adéla: Kin-ball má obrovskou výhodu v tom, že opravdu zahrne do kolektivu všechny, a proto jsou ze hry děti tak nadšené, protože každý hráč může něčím přispět a najít si roli, ve které týmu bude pomáhat. Dále kin-ball vede děti již od mala ke slušnému chování na hřišti, respektu k trenérům, rozhodčím a toleranci a empatii ke svým spoluhráčům.
David: Od malička hraji fotbal a se vší láskou k tomu sportu říkám, že je to prostředí, které toleruje toxické chování – vulgarity, podvody, přehnanou agresivitu. Od hráčů po fanoušky. My děti vedeme k férovosti a ovládání emocí. Je to jen sport a ten má být především zábavou. Rozhodně nemáme ambice vychovávat samé Mirky Dušíny, já mám rád živé a řekněme drzé hráče, ale toxické chování nesmí být normou.
Myslím, že by bylo fajn zlepšit propagaci kin-ballu a marketing. Co vy na to?
Adéla: To ano, nějaké nápady? Iniciativě se meze nekladou.
David: Určitě jo, ale na to se jsou potřeba lidi, peníze a čas. Ale i tuhle oblast zlepšujeme. Máme fotky a videa z turnajů, sociální sítě, jen si to musíme dělat převážně svépomocí.
Bude se pokračovat v rozšiřování kin-ballu v Česku? A jak?
Adéla: Moje vize je taková, že kin-ball se rozšíří od již založených klubů a také škol, kde se kin-ball hraje, za což vděčíme usilovné práci mých rodičů. Abychom všichni nevyhořeli, musíme mít konstruktivní plán. Nemůžeme začít plošně rozšiřovat kin-ball s tím, že se někdo někde možná chytne. Myslím, že základy máme a musíme na nich nadále stavět (soutěže, školení, semináře). Samozřejmě se nebráníme, pokud by si to někdo chtěl vzít na starosti.
David: Pokud se najde člověk, který bude chtít dobývat zatím nepoznaná území, tak ho rádi vyšleme, ale jinak to není v našich silách. Široké veřejnosti kin-ball představujeme na různých prezentačních akcích jako třeba Sportovní park Pardubice.
Jak navázat bližší spolupráci s kluby a školami, které kin-ball hrají, ale neúčastní se soutěží?
Adéla: Tady to povede jedině přes již zmíněná školení, ale ta nebudou a nejsou tak často jako soutěže. Podle mě jsou soutěže stěžejní, jelikož se hráči z různých škol a klubů potkávají a tím se rozvíjejí. V tomto případě bude potřeba motivace i z druhé strany.
Pokud by se někdo chtěl intenzivnější zapojit do dění kolem kin-ballu. Co pro to má udělat?
Adéla: Napsat mně nebo Davidovi. Nejlépe si s námi domluvit schůzku, abychom společně vymysleli smysluplný plán.
David: Nápady, nápady, nápady. To je zlato dnešních dnů. A také mít čas na jejich uskutečnění.
Když se reprezentace připravuje na mistrovství světa, existuje i nějaká kvalifikace, která určuje zda se tam daná země dostane?
David: Kvalifikace není, zas tolik národů zatím kin-ball nehraje. Ale i tak jich je dost, proto poslední mistrovství bylo rozděleno na dvě úrovně podle výsledků z minulých šampionátů. Nejlepší tým z B se mohl dostat do A kategorie. České týmy jsou bezpečně v A kategorii a snad tam i zůstanou.
Dostane se někdy kin-ball na olympiádu? Popřípadě dokážete odhadnout, kdy by se to mohlo stát?
David: K tomu je, myslím, potřeba, aby se hrál na více kontinentech a také politický vliv. Bude to těžké, Paříž 2024 asi ještě nestihneme, tak snad 2028 v Los Angeles. Výhoda je, že my můžeme být na zimní i na letní.
